Proměny sv.Jakuba

Proměna sv.Jakuba z rybáře v patrona Španělska a rytíře Maurobijce

Ať už se na svatojakubskou pouť vydáme z kteréhokoli místa na světě, vždy nás nakonec přivede do města Santiaga de Compostela před vstup do katedrály sv.Jakuba. Když projdeme nádherným Portálem slávy (Pórtico da Gloria), ocitneme se uvnitř prostorné baziliky, místě posledního odpočinku muže, jemuž je chrám zasvěcen. Zde se nachází cíl a závěr celého dlouhého putování. Kdo však vlastně byl sv.Jakub?

Příběh začíná na břehu Genezaretského jezera v Palestíně, kde Jakub a jeho mladší bratr Jan spravovali se svým otcem rybářské sítě u vesnice Betsaida, když tudy procházel Ježíš a vyzval oba bratry, aby jej následovali. Oba dva ihned zanechali rybaření a přidali se k němu. Stali se členy Ježíšovy družiny, doprovázeli jej na cestách po Palestíně a byli svědky jeho činů, kázání, uzdravování a zázraků. Ze dvanácti blízkých učedníků měl Ježíš zřejmě v největší oblibě tři z nich, Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Z vyprávění v evangeliích je zřejmé, že právě oni byli ve vztahu k Ježíšovi důvěrnější než ostatní. Když se Ježíš vydal vzkřísit z mrtvých Jairovu dceru, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a Jana (Mk 5,37). Stejnou trojici přátel sebou vzal do Getsemanské zahrady v předvečer svého zatčení a ukřižování (Mk 14,33). Jakub a jeho bratr Jan se považovali za natolik blízké svému učiteli, že jej žádali o výsadní postavení v budoucím království (Mt 20,20).

Po Ježíšově ukřižování se Jakub nevrátil do rodné vesnice k dřívějšímu životu rybáře. Rozhodl se zůstat v Jeruzalémě a dál šířil učení svého mistra společně s ostatními z původní skupiny. Stal se z něj apoštol, který veřejně hlásal evangelium – zvěst o Ježíšovi. Jak rostla křesťanská komunita v Jeruzalémě, vzrůstala vůči ní i nelibost krále Heroda Agrippy I, vnuka Heroda Velikého, jenž aby zlepšil svou pozici před židovskou obcí, zakročil roku 44 proti hlavním postavám rané církve. Nechal uvěznit Petra a během Velikonoc poručil mečem setnout hlavu Jakubovi. Tím z něj učinil mučedníka, prvního z řad apoštolů násilně připraveného o život.

Svatý Jakub byl původně prostý muž, který se živil rybařením. Nikdo by na něj už dávno nepamatoval, kdyby se nepřidal k Ježíšovi. Rybář, učedník, apoštol a nakonec mučedník, takový byl Jakubův život. Jeho příběh tím však ani zdaleka nekončí.

Legenda vypráví, že v noci po Jakubově popravě přišli jeho žáci, aby posbírali tělesné pozůstatky svého mistra. Odnesli je na břeh, odkud se s nimi vydali na moře v kamenné bárce bez kormidelníka. Přeplavili se přes Středozemní moře do Atlantiku, až dopluli k břehům Galicie, kde přistáli nedaleko přístavu Iria Flavia (dnešní Pedrón). Jakubovo tělo poté pohřbili na místě současného města Santiago de Compostela.

Podle vyprávění objevil jeho hrob místní poustevník Pelagius, který několik nocí pozoroval podivné rojení hvězd na nebi a sledoval jejich neobvyklý pád v podobě deště na jeden pahorek. Pověděl o tom Theodomirovi, tehdejšímu biskupovi města Iria Flavia, a společně se vypravili místo prozkoumat. Po rozhrnutí křovisek nalezli mramorovou hrobku s ostatky tří těl, které Theodomir identifikoval jako svatého Jakuba a jeho dva žáky, Teodora a Atanasia. Proto nese město, vystavěné na tomto místě, název Santiago de Compostela čili Svatý Jakub z pole hvězd.

Když se v první polovině 9.století roznesla křesťanským světem zpráva, že na severozápadě Španělska byl nalezen Jakubův hrob, lidé tehdy snadno přijali tu novinu jako samozřejmou. Již několik století se totiž šířily pověsti o Jakubově misijní výpravě na Pyrenejský poloostrov, kam se měl vydat předtím než jej král Herod připravil o hlavu po návratu do Jeruzaléma.

První dochovaná zmínka o Jakubově pobytu ve španělských zemích pochází z menší biografie dvanácti Ježíšových učedníků, Breviarium apostolorum, sepsané v 6. století. Jaký byl počátek této španělské tradice v životopise svatého Jakuba není zcela jasné, pravděpodobně však měla přisoudit Hispánii vlastního apoštola, patrona a ochránce země, který k ní získal blízký vztah tím, že zde šířil křesťanskou víru. Podobně se tehdy každá země západního světa snažila mít vlastního patrona. Dvanáct nejbližších následovníků Ježíše bylo z hlediska prestiže pochopitelně velice žádaných. Kniha Breviarium apostolorum byla v průběhu 7. a 8. století v církevních kruzích značně populární a známost údajného Jakubova pobytu v Hispánii se díky tomu ujala a rozšířila.

Význam sv.Jakuba jako křesťanského patrona a ochránce země vzrostl především po obsazení Pyrenejského poloostrova muslimy, kteří během několika let vyvrátili vizigótské království a sjednotili téměř celé území dnešního Španělska a Portugalska pod zelenou vlajkou islámu. Arabští dobyvatelé sebou přinesli svoji kulturu a zavedli nové náboženství. Jedinou oblastí, která odolala jejich náporu a zůstala v moci křesťanských vládců, bylo hornaté a odlehlé území severozápadního Španělska. Objev hrobu sv.Jakuba, jedinečného svým významem v oblasti na západ od Říma a navíc po tak dlouho dobu spojovaného s Hispánií, upevnil křesťanskou identitu místních obyvatel a vyvolal zájem v ostatních zemích Evropy o navrácení poloostrova do křesťanské sféry a vytlačení muslimů zpět do severní Afriky. Když se pak o několik let později zjevil jako rytíř s bílým praporcem na bílém koni v průběhu bitvy u Clavijo a slavně zvrátil svou zázračnou přítomností ve válečné vřavě vítězství na stranu křesťanů, jejich vojska od té doby pochodovala a bojovala pod záštitou praporu sv.Jakuba Maurobijce (Santiago Matamoros), dokud rekonkvista neskončila úplným vyhnáním muslimů z poloostrova. Bojovým pokřikem Santiago y cierra Espaňa se dovolávali křesťanští vojáci jeho ochrany a pomoci nejen za rekonkvisty (718-1492), ale i poté při dobývání Nového světa. Z vděčnosti nazývali nově zakládaná města na jeho počest Jakubovým jménem, a proto dnes existují Santiago de Cuba či Santiago de Chile.

Svatý Jakub se mnoho staletí od své mučednické smrti stal španělskou ikonou. I Miguel Cervantes v knize Don Quixote líčí sv.Jakuba jako jednoho z nejstatečnějších světců a rytířů, které kdy náš svět poznal. Prostý rybář a apoštol se v průběhu věků proměnil v rytíře a patrona španělských zemí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *