Historie svatojakubské poutě

Příběh svatojakubské poutě je tak pestrý a fascinující jako proud lidí, kteří po ní vytrvale putují již dvanácté století, aby vstoupili po mnoha týdnech až měsících namáhavého, a dříve také často nebezpečného, cestování na území hornaté a deštivé Galicie, kde se nachází jejich cíl, Santiago de Compostela. Chovám hluboký respekt k odhodlání, úsilí, statečnosti a víře všech mužů a žen, kteří tudy šli a přispěli k bohaté duchovní a kulturní mozaice, kterou je Camino de Santiago. Jaká hra dějin však vedla k tomu, že se ta odlehlá a špatně dostupná oblast doslova na samém konci Evropy stala po Jeruzalému a Římě třetím nejvýznamějším poutním místem? Pro odpověď se musíme vypravit o něco dále do minulosti, do doby před objevem hrobu apoštola Jakuba, kdy došlo k událostem, jejichž následky ovlivnily příští osudy Hispánie na dlouhá staletí.

V roce 711 přistál na španělském pobřeží muslimský místodržící Tariq Ibn Ziyad s menší armádou Berberů čítající zhruba 1.700 mužů. Vylodili se u mohutné skály, která dodnes nese jméno jejich vojevůdce, Jabal Tariq čili Tarikova hora, Gibraltar. Křesťanské Vizigótské království se tehdy zmítalo v krizi vyvolané sporem o nástupnictví trůnu a je proto možné, že jedna z nesvářených stran pozvala muslimské vojsko jako své spojence do země. Po porážce vizigótského vojska v bitvě u řeky Guadalete pokračovali muslimové v překvapivě snadném dobývání, až si roku 714 podmanili na severu Baskicko a o tři léta později, roku 717, vpadli do území na sever od Pyrenejí. Islámskou invazi se podařilo odrazit teprve v rozhodující bitvě u Poitiers v dnešní střední Francii roku 732, tak daleko do nitra Evropy pronikla vojska Arabů. Poprvé v historii byl kronikářem v líčení těchto událostí použit pojem Evropané pro popis armády sestavené z mužů ze severu, které spojovala jejich křesťanská víra. Frankové v následujících letech vytlačili muslimy zpět na Pyrenejský poloostrov, který se arabským a berberským dobyvatelům podařilo sjednotit téměř celý pod zelenou vlajku islámu. Pro příběh svatojakubské poutě je důležité slůvko téměř. Jedinou výjimku v říši Maurů představoval odlehlý a hornatý severozápad poloostrova, kde v roce 722 vizigótský šlechtic jménem Pelayo vybojoval bitvu u Covadongy, i když podle některých historiků se jednalo spíše o šarvátku, a který se křesťanům podařilo uhájit a který se stal základnou pro 800 let trvající Reconquistu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *